Nedávno mne zaujal článek pana Arthura N. Turnera z roku 1982, který popisuje poradenství v protikladu s poskytováním rad. A protože se jedná o historický článek, zajímalo mne, jak se postoj k poradenství za 40 let změnil.

Hned na začátek musím konstatovat, že navzdory všudypřítomné digitalizaci zůstává princip poradenství v podstatě totožný. Snad více než dříve i dnes platí, že chybná nebo nesprávně realizovaná doporučení mohou investici provedenou s dobrým úmyslem znehodnotit. A nejedná se o drobné. S celkovou hodnotou téměř 300 miliard dolarů je poradenský sektor v rámci odvětví odborných služeb jedním z největších a nejvyspělejších globálních trhů. Analýza posledních pěti desetiletí také ukazuje, že vývoj tohoto odvětví je úzce spjat s vývojem světové ekonomiky.

S občasnými výkyvy v krizových obdobích zaznamenává sektor poradenských služeb od roku 1970 téměř nepřetržitý růst. I přes pokles v letech 2009–2011 v důsledku globální krize, činila v roce 2011 hodnota poradenského odvětví 205 miliard dolarů. Následující dekádu tento trh nepřetržitě rostl průměrnou složenou roční mírou (CAGR) kolem 4 %. Technologické poradenství, označované jako IT Consulting, při tom zaujímá až 20% podíl.



Zdroj: https://www.statista.com/statistics/624426/global-consulting-market-size-by-sector/


Pokud ale, stejně jako před 40 roky, platí, že velká část investic do konzultací je zmařena nesprávnou realizací, nabízí se otázka, jak lépe konzultační služby propojit s vlastní realizací. Autor se v článku zabývá otázkou porozumění problému a postupů při jeho řešení. Přitom klade důraz na vyšší stupně cílení, kterých by měl dobrý konzultant dosahovat. 

Konzultace obvykle začínají sběrem informací a zjištěním problému, s návrhy možných řešení.  Následuje stanovení diagnózy formou analýzy problému a vypracování doporučení pro jeho řešení. Ne vždy je ale asistence konzultanta vyžadována i při realizaci řešení, což často vede k nesprávným interpretacím a znehodnocení optimální možnosti řešení. Přesto můžeme následujících 5 cílů odborného poradenství považovat za základní a často využívané:

1. Poskytování informací klientovi
2. Zjištění problému a vymezení možných řešení
3. Stanovení diagnózy s cílem problém popsat a zjistit problémy související
4. Vypracování doporučení na základě diagnózy
5. Asistence při realizaci doporučeného řešení

Dobří konzultanti však usilují o dosažení vyššího stupně cílení, v podobě trojice opomíjených tzv. „doplňkových“ aktivit s účastí konzultantů, které vedou k lepšímu zhodnocení investice.

1. Dosažení shody při implementaci nápravných opatření
2. Zaškolení s cílem naučit účastníky problémům předcházet a případně problémy řešit
3. Trvalé zvyšování efektivity (re)organizace

Podívejme se na tyto 3 cíle konzultační práce blíže:

Dosažení shody při implementaci nápravných opatření
Je důležité, aby se účastníci řešení shodli na povaze problému a vhodných nápravných opatřeních. Pokud nebude všemi účastníky přijata diagnóza problému, nemohou být doporučení konzultanta správně realizována.

Zaškolení s cílem naučit účastníky problémům předcházet a případně problémy řešit
Dobří konzultanti po sobě rádi zanechávají trvalou hodnotu. K tomu potřebují, aby si jejich klienti osvojili postupy (oproti roku 1982 doplňuji také technologie) potřebné pro zvládání problémů.

Trvalé zvyšování efektivity (re)organizace
Pod pojmem efektivita organizace rozumíme schopnost přizpůsobit strategii a chování změnám prostředí a optimalizovat přínos pracovníků. Konzultanti, kteří do svého poradenství zahrnují i tento cíl, přispívají k nejdůležitějšímu úkolu vrcholového managementu – tedy k udržení budoucí životaschopnosti organizace v měnícím se světě.

Obor konzultanství samozřejmě za uplynulá desetiletí prošel obrovským vývojem, ale je dobré si uvědomit, že jeho základní principy zůstávají neměnné. Také proto je stále nutné rozlišovat mezi „poskytováním rad“, s cílem jednorázového vyřešení nějakého problému, a „poradenstvím“, které nastavuje těsný vztah mezi společností a konzultanty a usiluje o neustálý vývoj a zlepšování.